Černobílý svět

haló, haló mladá slečno

(tati, mám vypnuto)

tato písnička je šita pro vás na míru!

(teď to fakt neberu!)

já vím, že už všechno víte

jenže tatínci jsou často s pamětí na štíru...

(to teda jo)

zapomenou třeba

(datum narození?)

že už nejste dítě

melou dokola

(a někdy i zpívají!)

a i když dcerunky zívají

(ach jo)

já vám stejně zazpívám tohle vše

(jen to ne!)

v písni prostinké, která nechce víc

(než vás unudit?)

v písni prosté, která nechce víc, než říct, že:

na každou nemoc není léku

ne každá hádka skončí smírem

ne každá bouře přejde bez následků

jsou i války, co nekončí mírem

svět vůbec není ideální

jak pěkná píseň dcery s otcem

svět jsme my: tlustí, tencí, velcí, malí

není pohádkou vždy s dobrým koncem

láska děti i rozvody plodí

smrt umí být hrůzná i milosrdná

černá s bílou za ruku se ráda vodí

slza štěstí, smutku stejně chutná

potkáš tolik usměvavých lidí

a zvířat, co lákají k pohlazení

kolik z těch lidí stejně za nos tě vodí?

kolik krásných zvířat zuby cení?

a ty se ptáš: co nám zbývá?

co je pevné ve všem tom zmatku?

o čem vlastně tato píseň zpívá?

co je na jejím konci i na počátku?

teplý vánek za tuhé zimy

zdravé jabko vprostřed červivých

jedna žhnoucí sirka za tmy

jeden úsměv vprostřed truchlivých

vždyť v každém letmém pohlazení

je kapička naděje

že za vším tím utrpením

stále někde láska je

neviditelná, zapomenutá, opomíjená

ale věř mi prosím

stále tam je

(z alba Černobílý svět, 2022)