Člověk žitím putuje jak přelud, hluku nadělá ten vánek pouhý (...). Byl jsem zticha, mlčel jsem jak němý, ale nic se nezlepšilo, má bolest se rozjitřila. Srdce pálilo mě v hrudi, v zneklidněné mysli mi plál oheň. Promluvil jsem svým jazykem takto : (...)

Neboť touha, stesk i smutek po lásce je lepší než poklid dobytčete, které o lásce nic neví. Stejně jako když v hloubi pouště trpíš žízní a trním: raději si po studánkách stýskáš, než abys zapomněl, že existují. (...) Kdybych pro tebe zrušil podmínky lásky, abys nemusel trpět, co bych ti tím poskytl? Je snad pro ty, kdo ztratili stopu...